Táta už kdysi přišel s tím, že do koupelny je hezký nerezový žlab.

No, proč ne. Vanička se mi stejně nijak extra nelíbí.

Nastudoval jsem si tedy postup hydroizolací, montážní videa a souhlasil.

A začal hledat. Celkem šok. Krycí lišta pod litr nejde a žlab kolem čtyř tisíc.

No jsem snad magor, abych dal pět tisíc za kousek formátovaného nerezu ???
Zašel jsem se tedy na ten zázrak podívat do obchodu. Vybalil a druhý šok.

Posvářená krabice bez spádu. Pár svárů a vestavěný odpad. Za pět tisíc. To snad ne.

V místě sifonu mi stejně překáží odpadní trubky, takže by ten žlab ani nešel použít.

Dvojka nerez se pohybuje kolem dvou tisíc za metr. Na žlab stačí půl metru.

Tak jsem tedy v rychlosti načmáral nějakou představu. Říznout na laseru, naohybat, svařit.

Uvidíme, zda tudy povede cesta.

 

Osadil jsem druhý rozvaděč. Jeden nechám na zásuvky a druhý na světla.

 

Po práci jsem rozdělal trochu malty a zaházel nějaké nedodělky v koupelně a zbytkem jsem zašpricoval něco v patře.

Taky jsem sklidil Terezčinu úrodu.

 

Terezka pokračovala s olepováním

 

a já začal tahat elektro.

   

A taky jsem se hecnul a vynosil kadibudku, která by se jinak brzy vynesla sama.

 

Dnešní den byl ve znamení olepování polystyrenem.

Terezka olepovala část pod střechou

 

a já okna.

  

Ráno tedy morálka nic moc, vstal jsem jako první a šel podvazovat izolace.

  

Pak se přidali ostatní a dobouchali jsme druhou, podkrokevní vrstvu.

   

Celkově však byla morálka slabší :)

 

Když všichni odjeli, tak jsem ještě olepil jedno okno.

  

V sobotu přijel táta s bratry a jejich polovičkami. Montovali jsme tedy nejdříve profily na kotvy.

  

K čemu štafle, že ? ;-)

 

Pak jsme vatu krájeli

 

a cpali první vrstvu mezi krokve.

  

PS: Ten šílený vědátor na fotkách je táta, ale nevím ani u jedné z nich, co tam přesně dělá :)

Večer jsem slavil 30, tak jsme zašli k ohni na maso.

V pátek jsem čekal na závoz. Nikoho jsem nesehnal a tak jsem byl sám. Ale nakonec to celkem šlo. Všechno jsme z auta vyházeli před dům a část do garáže.

   

Pak jsem všechnu izolaci přenosil do jednoho pokoje v patře.

 

Během toho jsem ještě napenetroval nultou řadu.

 

Večer přijela Terezka a odnosili jsme do patra ještě CD profily.

V nulté řadě tvárnic jsem zaplnil spáry lepidlem. Natřu ji pak penetrací a zaizoluji.

Vykroužil jsem nějaké nové díry a zahladil hrany na hydroizolaci.

Pokračoval jsem v izolacích

    

a řezal jsem elektriku.

 

Terezka špricovala a zapravovala různé díry. (pozn. redakce - špricování je neuvěřitelný, leč nutný, opruz, bez kterého se bohužel nedá pověsit izolace ani strop)

    

A zazděné okno zevnitř. (pozn. redakce - okno se nezazdilo samo, okno zazdila Terezka, ovšem ty šikovné schody postavil Daves)

 

Terezka zazdívala okno v patře a podbetonovávala okna v přízemí

 

já olepoval polystyrenem traverzu v patře a pokládal izolaci.

 

Téměř tři dny jsem si lámal halvu se skladbou střešní izolace. Jednoznačně jsem chtěl mít izolaci pod krokvemi a dostat se s prostupem pod hodnotu 0.13.

Problém nastal jak s parozábranou. Když se umístí těsně za sádrokarton, není místo na elektroinstalace, zapuštěná světla a navíc je při šroubování sádrokartonů propíchaná na tisíce místech a v každé místnosti je spoj se zdí.

Jsem si jistý, že jsem objevil Ameriku, ale nakonec jsem se rozhodl umístit parozábranu na první vrstvu CD profilů a přes přímé závěsy zavěsit druhou vrstvu křížem. Využít vzduchové mezery a použít reflexní fólii. Fólii celoplošně.

Po práci jsem zazdil záchod a pak ještě zahladil hrany na izolaci.

 

V přízemí jsem pokračoval v izolacích a sekání elektriky.

  

Podařilo se mi rozlomit a zkroutit vykružovák.

 

Terezka podezdívala okna.

  

No, za tři měsíce tu máme bydlet. Nevypadá to, že ? :)