Autor: |
| Vytvořeno: 20.02.2012 - Změněno: 21.02.2012 | |||
Zateplení střechyV tomto článku shrnu zkušenosti ohledně tepelné izolace střechy, možná lépe zní zateplení střechy. Zateplování střechy je pěkně odporná práce. A nebojím se to říct takhle pěkně hned v úvodu článku. Příště už bych se možná rozmýšlel, zda nezajistit nějakou levnou pracovní sílu a dělat pouze dozor. Co budeme potřebovat:
Obecně platí, že čím je střecha plošší, tím vyšší zateplení střechy potřebuje. Též platí, že teplo stoupá nahoru a utíká střechou, která je navíc ochlazována sáláním vůči obloze. Dalším faktem je odhlučnění a to zvláště u plechové krytiny, kterou máme. Ani na jednom jsem nechtěl šetřit a proto jsme dávali tepelnou izolaci ve dvou vrstvách. Vše musí být utěsněno proti vlhkosti kvalitní parozábranou, proto ani zde jsem nechtěl nějak extra šetřit. Volil jsem navíc ještě reflexní vrstvu. Zároveň jsem nechtěl šroubovat SD skrz parozábranu a nadělat do ní stovky děr. Navíc reflexní parozábrana potřebuje ke své funkci vzduchovou mezeru. Norma ČSN 73 0540-2:2007 požaduje maximální prostup tepla 0.24, doporučuje 0.16 a vyžaduje jako maximum pro nízkoenergetický dům. Volil jsem proto 18cm tepelné izolace mezi krokve a 16cm pod krokve, čímž jsme docílili tepelného odporu 7.3 a prostupu 0.14. Dvěma vrstvami vaty se navíc zakryjí případné netěsnosti kolem krokví a mezi jednotlivými bloky vaty. Z těchto požadavků jsem pak vymyslel následující skladbu: V šikmé části střechy bude SD konstrukce z CD profilů zavěšených na krokvových závěsech. V ploché části pak na tyčkách s rychloúchyty. Na SD konstrukci tvořenou CD profily pak bude nalepena reflexní parozábrana, pod kterou bude vyžadovaná vzduchová mezera. Odražené teplo totiž potřebuje mezeru k tomu, aby mohlo ohřát sádrokarton z druhé strany a tím se následně omezilo sálání směrem z interiéru. Pokud se tato mezera nevytvoří, pak reflexní fólie jsou vyhozené peníze, protože přenos tepla probíhá kontaktní cestou a reflexní vrstva je zbytečná. Vzduchovou mezeru vytváří druhá vrstva CD profilů uchycená křížem k první vrstvě pomocí přímých závěsů. Ty jsou utěsněny butylovou páskou. Vzduchová mezera by neměla být větší než 3.5cm, jinak nastává proudění, které opět znehodnocuje parametry. Jako zateplovací materiál jsem vybral skelnou vatu URSA, která patří k levnějším. S rostoucí cenou samozřejmě roste i kvalita izolace. Kvalitnější vata méně práší, lépe se s ní pracuje a rostou i její izolační schopnosti, takže stejná síla má lepší izolační parametry. Jako první jsme si připravili přímé úchyty. Snažili jsme se je umístit v co nejpřesnější rovině, ikdyž pro rovinnost sádrokartonu bude určující až druhá vrstva konstrukce. Následně jsme začali vkládat tepelnou izolaci mezi krokve. Skelná vata je smotána v kompresovaných válcích o délce několika metrů. Po rozbalení nabyde svůj objem. Z těchto pásů se pak řežou bloky o několik centimetrů delší než mezera mezi krokvemi. Jednotlivé bloky izolační vaty drží mezi krokvemi většinou samy. I tak je lepší je něčím fixovat. Běžně jsem viděl používat vázací drát. My jsme volili provázek, který jsme natahovali mezi hřebíky natlučené do krokví. Následně jsme dávali izolaci pod krokve. Ta drží na CD profilech. Pro rychlé uchycení jsme používali laťky, které jsme postupně nahradili provázky. Spodní vrstva překrývá spoje horní vrstvy a tak minimalizuje riziko netěsností. Zároveň absolutně odhlučnila plechovou střechu. Není slyšet nic. Bohužel silnější zvuky se z plechu přenáší na krokve a následně krokve tento zvuk přenáší přes pozednice do nosné zdi. Zní to pak, jako když někdo klepe venku na zeď. Na CD profily jsme nalepili oboustrannou lepící pásku, která nám pomůže držet reflexní fólii na svém místě do doby šroubování druhého roštu. Revizní otvor na střechu jsem vyvořil z polystyrenu. Později se do tohoto průchodu umístí polystyrenová kostka s těsněním a sádrokartonovým čtvercem zespod. Opět si dovolím konstatovat, že zateplování střechy skelnou vatou je nejodpornější práce na celém domě a těžko se to dá srovnávat s jinou prací. I základové pasy nebo samotná základová deska je příjemnější práce, ikdyž ve větším bordelu (bahno) a fyzicky mnohem více náročná. Všudypřítomný prach padá do očí, za krk, do rukávů, pod tričko. Prostě všude. Sprcha moc nepomůže a tak to pak tři dny kouše. Když je horko, tak se navíc prach ze skelné vaty ještě lepí, pořádně se nemůžete otřít od potu. Prostě humus. Příště už bych si to rozmyslel. Všichni si oddychli, když došlo konečně na zakrytí vaty reflexní parozábranou. Tu jsme rozmotali a lepili v celých pásech mezi obvodové zdi. Ano, čtete správně. Parozábrana je nad příčkami, což bývá obecně slabé místo. V našem případě se tedy omezí prostup par i skrz příčky. Na utěsnění byly všude použité značkové pásky a tmely. Nemá cenu šetřit 200Kč na 25 metrech pásky za cenu toho, že se po pár letech odlepí. Též každý šroub skrz parozábranu je utěsněný butylovou páskou. Je to sice práce navíc, ale utěsnění tísíce děr za to stojí. Tepelná izolace střechy nás vyšla na 300Kč za m2. V této ceně je zahrnuta izolační vata, parotěsná fólie, CD profily, pásky, tmely, vruty, háky, závěsy. Na fólii jsme následně přes butylové těsnění našroubovali přímé závěsy a na ně druhou vrstvu profilů křížem. Ta nese sádrokartony. Vznikne tím potřebná vzduchová mezera pro reflexní parozábranu (která bez mezery nefunguje, protože předává teplo kontaktem. Reflexní vrstva je k ničemu). Také vnikne prostor pro protažení elektroinstalace a zapuštená světla. Další vyhodou je, že tisíce šroubů nešroubujete skrz parozábranu. Naše doporučení:
Pro kvalitu zvolené izolace hovoří též fakt, že si jej pro zateplení vybrala i ptačí rodinka, která stihla zateplit ještě před námi. Naší vatou :) Závěrem lze jen dodat, že stejně jako u zateplování fasády, i u zateplování střechy se vyplatí udělat práci kvalitně a ohlídat si všechny netěsnosti. |